Kaleidoskop 3/2024
Ukrutné obřady starých Rusů?
Jedním z nejzajímavějších cestopisů všech dob je jistě nedlouhá zpráva arabského cestovatele Ahmada ibn Fadlána. Byl to vyslanec arabského chalífy al-Muqtadira (vládl 895–932). Na jeho pokyn se vydal s poselstvím k volžským Bulharům, tureckému kmeni sídlícímu (jak napovídá název) v okolí řeky Volhy, který nedávno přijal islám. Chalífův záměr byl jasný: navázat kontakty s říší, která mohla sloužit jako pomocník proti křesťanské Byzanci i židovským Chazarům. Poselství sice naprosto ztroskotalo, o čemž podává zprávu sám cestovatel, zbyl nám z něj však právě onen cestopis. Nic nevadí, že neznáme jeho konec a zachovaná zpráva tvoří sotva několik listů velmi špatně čitelného arabského textu – jeho zprávy jsou tak jedinečné, že k sobě už od svého objevení po celé století přitahuje pozornost řady odborníků – a nově se dočkal i českého překladu.Nejzajímavější je asi Ibn Fadlánovo líčení setkání s Rusy (arabsky Rús). Dnes nemáme ani tušení, jestli šlo o slovanské Rusy, nebo o původní Normany (skandinávce, Vikingy), kteří si tak říkali a kteří také někdy v téhle době ruský stát (Kyjevskou Rus) založili. Co ale víme s jistotou je, že arabský cestovatel z tehdy kulturního světa byl obyčeji „Rusů“ značně šokován a znechucen, a snad proto se o nich tak široce rozepsal. O tom, jak to mohlo (ale taky nemuselo) v tehdejším vznikajícím kyjevském knížectví (na nějž si dělají dnes nárok jak Rusové, tak Ukrajinci) vypadat, nejlépe svědčí proslulá pasáž, líčící ruské pohřební obřady, vůbec jediný podobný doklad z tohoto období. A protože se jedná o text, který vyvolal bouřlivé diskuse nejenom mezi odborníky, začtěte se do něj i vy. Rozhodnutí o tom, zda se podobné krvavé obřady děly mezi našimi předky, Slovany, nebo zda je k nim přinesli vikinští Germáni, necháme už na vás...
Ibn Fadlán praví:
Když muž zemřel, zeptali se jeho otrokyň: „Kdo zemře spolu s ním?“ Jedna z nich odpověděla: „Já.“
Pak určili dvě otrokyně, aby na ni dohlížely a doprovázely ji na každém kroku, dokonce jí i třeba vlastnoručně myly nohy. Poté se věnují zemřelému. Stříhají mu šaty a chystají vše, co bude potřebovat. Otrokyně mezitím každý den pije a šťastně a vesele si prozpěvuje.
Když nadešel den, kdy měl být muž se svou otrokyní spálen, vyrazil jsem k řece, na níž byla jeho loď. Viděl jsem, že už byla vytažena na břeh a byly pro ni zhotoveny čtyři podpěry ze dřeva. Kolem ní bylo rovněž postaveno jakési velké dřevěné hrazení. Loď byla poté vytažena, takže spočívala na těchto dřevech. Ostatní pak začali chodit sem a tam a pronášet slova, kterým jsem nerozuměl, zatímco zesnulý byl stále ještě v hrobě, aniž by ho vyzvedli. Pak přinesli lůžko, položili ho na loď a dali na něj pokrývku z byzantského brokátu a polštáře z byzantského brokátu. Pak přišla stařena, které říkají „Anděl smrti“ a na lůžku zmíněné přikrývky rozestlala. To ona měla na starosti jejich ušití a nachystání a to ona zabije otrokyni. Viděl jsem, že je to čarodějnice, obrovitá a zlověstná.
Když dorazili k hrobu zesnulého, smetli ze dřeva hlínu a pak odsunuli dřevo samotné. Poté ho vynesli ven, oblečeného v tom, v čem zemřel. Spatřil jsem, že vlivem chladného podnebí této země zčernal. Spolu s ním do hrobu umístili nabídh, ovoce a loutnu. Nyní to vše vyndali. Zesnulý se ještě nezačal rozkládat ani se, kromě barvy, nijak nezměnil. Oblékli ho do kalhot, ovinovaček, bot, haleny a brokátového kaftanu se zlatými knoflíky. Na hlavu mu dali vysokou brokátovou čepici lemovanou sobolí kožešinou. Pak ho přenesli do přístřešku, který byl na lodi, a usadili na pokrývku a podepřeli polštáři. Pak přinesli nabídh, ovoce a koření a naskládali to k němu. Poté přinesli chléb, maso a cibuli a vše naházeli před něj. Potom přinesli psa, kterého rozřízli vedví a hodili do lodi. Pak přinesli všechny jeho zbraně a položili je vedle něj. Poté přivedli dva koně, které nejprve prohnali, až se zapotili. Meči je rozsekali na kusy a jejich maso naházeli na loď. Pak přivedli dvě krávy, které také rozsekali a hodili na loď. Potom přinesli kohouta a slepici, podřízli je a rovněž hodili na loď.
Mezitím otrokyně, která chtěla být zabita, chodila sem a tam a postupně obcházela jednu jejich chýši po druhé. Pán každého příbytku s ní souložil a říkal: „Pověz svému pánovi, že jsem to udělal jen z lásky k němu.“
V pátek, když nastal čas odpolední modlitby, odvedli otrokyni k čemusi, co zbudovali a co vypadalo jako rám dveří. Postavila se nohama na dlaně mužů a vystoupala nad dřevěný rám. Pronesla nějaká slova a oni ji spustili dolů. Pak ji vyzdvihli podruhé a ona učinila to co poprvé, a pak ji opět dali dolů. A pak to samé jako dvakrát předtím udělala i potřetí. Pak jí přinesli slepici, ona jí uřízla hlavu a odhodila ji stranou. Slepici vzali a hodili na loď. Zeptal jsem se tlumočníka na to, co dělá, a on mi řekl: „Poprvé, když ji zdvihali, pravila: ,Hle, vidím svého otce a svou matku.‘ Podruhé pronesla: ,Hle, vidím všechny své mrtvé příbuzné, sedící.‘ A potřetí pravila: ,Hle, vidím svého pána, usazeného v ráji a ráj je nádherný a zelený. Jsou s ním muži a služebníci. Volá mě k sobě. Vezměte mě k němu.‘“ Poté ji odvedli k lodi. Sundala si dva náramky, které měla na sobě, a dala je ženě zvané Anděl smrti, té, která ji měla usmrtit. Pak si sundala dva nákotníky, které měla na sobě, a dala je dvěma otrokyním, které jí posluhovaly – byly to dcery ženy zvané Anděl smrti.
Pak ji vysadili do lodi, ale nenechali ji vejít do přístřešku. Poté přišli muži se štíty a klacky a podali jí pohár nabídhu. Se zpěvem ho vypila. Tlumočník mi řekl: „Tímto se nyní loučí se svými společnicemi.“ Dali jí další pohár nabídhu. Vzala si ho a dlouze zpívala. Stařena ji pobízela k pití a pak ji vybídla, aby vešla do přístřešku, v němž byl její pán. Viděl jsem, že je otupělá. Chtěla vejít do přístřešku, ale strčila hlavu mezi něj a loď. Tu ji stařena uchopila za hlavu, nasměrovala ji do přístřešku a vešla do něj s ní. Muži začali tlouct klacky do štítů, aby přehlušili její křik. Jinak by to mohlo vyděsit ostatní otrokyně, které by pak nechtěly umírat se svými pány. Poté do přístřešku vešlo šest mužů a všichni s otrokyní souložili a pak ji položili vedle jejího pána. Dva ji uchopili za nohy a dva za ruce, zatímco jí stařena, která je nazývána Andělem smrti, kolem krku dala provaz a oba překřížené konce podala dvěma mužům, aby za ně mohli zatáhnout. Pak předstoupila před dívku, v ruce dýku s širokou čepelí, a začala ji bodat na různá místa do žeber, zatímco ti dva muži ji škrtili provazem, dokud nezemřela.
Poté přišel nejbližší příbuzný zesnulého, vzal kus dřeva a zapálil ho v ohni. Pak kráčel pozpátku, týlem směrem k lodi, čelem k lidem. V jedné ruce držel hořící klacek, druhou si zakrýval řiť, neboť byl úplně nahý. Podpálil dříví naskládané pod lodí a to poté, co otrokyni, kterou zabili, uložili vedle jejího pána. Pak předstoupili lidé s dřívím a otopem. Každý měl klacek, jehož konec podpálil a hodil ho na hranici pod lodí. Dřevo vzplálo, poté loď, přístřešek a pak i muž, otrokyně i všechno ostatní, co tam bylo. Poté se zdvihl silný a hrozivý vítr. Plameny ohně mohutněly a plápol se roznítil.
Po mém boku stál jeden z Rusů. Slyšel jsem, jak hovoří k mému tlumočníkovi. Zeptal jsem se ho, co mu říkal. Odpověděl: „Říká, že vy Arabové jste pošetilci.“
„A proč?“ zeptal jsem se.
„Protože berete své nejmilovanější lidi a ty nejváženější z vás a odhazujete je do země, kde se stanou potravou hmyzu a červů. My je ale na místě spálíme, takže se okamžitě dostanou do ráje.“ Pak se divoce rozesmál. Přeptal jsem se ho na to a on odpověděl: „Jeho pán, z lásky k němu, seslal vítr, který ho tam během hodiny odnese.“ A vskutku, netrvalo ani hodinu a loď, dřevo, otrokyně i její pán shořeli na oharky a popel.
Poté na místě, kde předtím vytáhli loď na břeh, navršili jakousi malou kruhovitou mohylu, doprostřed níž zapíchli velký kůl ze dřeva. Na něj napsali mužovo jméno a jméno krále Rusů. Pak odešli.
Zdroj: Ahmad ibn Fadlán: Cesta z Baghdádu k Volžským Bulharům, 921–922. Přeložil Ondřej Beránek. Praha 2023.
