Kaleidoskop 3/2024
Fascinující stavby světa: Pont du Gard (19 př. Kr.)
Dílo civilní inženýrské techniky, které kombinuje eleganci s funkčností a v průběhu procesu výstavby se stalo uměleckým dílem.Pont du Gard leží v Provenci severovýchodně od Nîmes, ve vzdálenosti 16 kilometrů od Uzès a 3 kilometrů od Remoulins. V blízkosti jsou města Avignon a Arles. V současné době je v provozu také dopravní cesta přes Gard a část silnice D 981 (v 17. století byla podél východní strany při dolní řadě arkád postavena silnice).
V Nîmes je řada působivých římských staveb, zvláště velký římský amfiteátr a Maison Catrée, chrám, který stál na rohu původního římského fóra a kolem roku 16 př. Kr. byl věnován Římu a císaři Augustovi. Tento chrám sloužil jako předloha pro vládní budovu v Richmondu ve Virginii.
Výstavbou akvaduktů přispěl Řím k civilizaci a hygieně antického života. Pont du Gard přiváděl vodu napříč přes řeku do Nîmes, kde byla dále rozváděna do veřejných lázní, studní a soukromých domů.
Vodovod přes řeku Gard postavili Římané jako užitkovou stavbu, aby zásobovali čerstvou vodou město Nîmes v jižní Francii. Je vysoký 49 metrů, dlouhý 275 metrů a byl součástí systému vodovodů a mostů, který se rozprostíral na vzdálenost 48 kilometrů mezi Nîmes a pramenem Eure v blízkosti Uzès. Funkční technická stavba bez výzdoby a okras je ukázkou technického řešení zavodňovacího systému, které je ještě navíc působivé a elegantní.
Nápis poukazuje na to, že Pont du Gard byl postaven za římského vojevůdce a prokonzula Agrippy, přítele a zetě císaře Augusta, a že pochází z roku 19 př. Kr. Jsou však archeologové, kteří to popírají. Namítají, že stavba takových technických kvalit by měla patřit do éry pozdější.
Město Nîmes se rozvíjelo v souvislosti s kultem místního boha vodstva, jemuž byly připisovány léčivé síly. Podle tohoto boha jménem Nemausus dostalo i své jméno. Za dob Římanů se Nîmes rozkládalo na ploše 202 hektarů a mělo 50 000 obyvatel. Z výpočtů vyplynulo, že akvadukt byl schopen zásobit každého obyvatele 400 litry vody denně.
Pont du Gard sestává ze tří řad arkád umístěných nad sebou. Dolní řadu tvoří šest arkád, prostřední jedenáct a horní, přímo pod kanálem, pětatřicet arkád. Kamenné bloky se kladly na sebe bez úpravy a hrubé, stranou vyčnívající kusy kamenů byly používány pro upevnění dřevěných lešení. Úlomky kamenů působí trochu nemístně a budí dojem, že stavba nebyla dokončena. Byly však pravděpodobně podstatné pro údržbu komplexu. Protože je voda v této oblasti velmi bohatá na minerály, nahromadilo se zřejmě časem v kanále velké množství usazenin, které bylo nutno zase odstranit.
Z horní řady arkád je vidět do kanálu vždy tam, kde pozbyl některých z krycích kamenů. Akvadukt sám má spád 1:3000, celkový spád mezi pramenem a přívodem do města obnáší 17 metrů.
K překvapení statiků se zjistilo, že most nese jen jedna ze šesti spodních arkád. Pont du Gard se také neklene přes řeku v devadesátistupňovém úhlu, nýbrž je lehce zakřiven proti toku vody.
A co se dělo na konci akvaduktu? V Nîmes je ještě pořád vidět dobře zachovalé castellum divisorium, okrouhlou nádrž o průměru asi šesti metrů. Do této nádrže tekla voda přiváděná akvaduktem a byla dále rozváděna pěti zdvojenými potrubími. Tři otvory ve dně nádrže sloužily patrně k vypouštění usazenin.
Římské vodní stavby
V 1. století po Kr. byl nejvyšším dozorčím úředníkem římského vodního zásobování muž jménem Sextus Julius Frontinus. Technická příručka ( De aquis urbis Romae), kterou na toto téma napsal, se zabývá matematickými detaily týkajícími se výpočtů rozměrů vodovodního potrubí a konstrukcí akvaduktů. Podává však i zábavný pohled na nejrůznější problémy, s nimiž byl jako curator aquarum konfrontován. Tak například vypráví o vlastnících půdy, kteří přerušovali veřejné zásobování vodou a odkláněli je na svá pole, aby tak zavlažili vlastní pozemky. Trestem, který bylo možno uložit těm, co při tom byli dopadeni, bylo vyvlastnění jejich pozemků. Frontinus informuje i o tajném a pečlivě vypracovaném potrubním systému v Římě, který ilegálně odčerpával vodu z veřejných pramenů a přiváděl ji na soukromé pozemky a do soukromých obchodů.
Zdroj: Divy světa – fascinující památky od Kolossea k Tádž Mahal. Praha 1993.
