Kaleidoskop 2/2024
Teploměr
Italský badatel Galileo Galilei měl vynález teploměru na dosah ruky v roce 1592. Vytvořil soustavu baněk, kterou nazval termoskop. Ten se skládal z větší nádobky s vodou, do které byla zčásti ponořena tenká, nahoře uzavřená trubička. Hladina vody v trubičce se lišila podle teploty v místnosti. Bohužel se však také měnila podle tlaku vzduchu.Na počátku 17. století Galileův přístroj fascinoval Ferdinanda II., vévodu Toskánského, který s ním začal experimentovat. V roce 1644 uzavřel tenkou trubičku na obou koncích, a tak se mu podařilo vliv tlaku vzduchu odstranit.
První teploměr, který připomínal ty dnešní, byl teploměr rtuťový. Počátkem 18. století ho zdokonalil holandský výrobce fyzikálních přístrojů D. G. Fahrenheit.
Jeho teploměr je založen na teorii, že látky se teplem rozpínají. Skládá se z úzké skleněné trubičky, dole zakončené baňkou. V baňce je tekutina, v tomto případě rtuť. Když se teplota zvýší, tekutina se začne rozpínat a stoupat vzhůru. Na stupnici vedle trubičky lze pak příslušnou teplotu přečíst.
Fahrenheit zavedl vlastní stupnici, která je po něm pojmenovaná. Kdysi se stupně Fahrenheita často používaly, ale pak se ujala Celsiova desetinná stupnice, kterou švédský astronom Anders Celsius vytvořil v roce 1742.
V roce 1867 použil lékař Thomas Allbutt rtuťový teploměr poprvé k určení teploty lidského těla.
Zdroj: Philip Wilkinson, 100 největších vynálezů, Praha 1998
