Kaleidoskop 2/2024
Svatá holčička na Malostranském hřbitově
Mimo hlavní trasy turistů stojí na Smíchově v Praze Malostranský hřbitov. Tato oáza klidu uprostřed velkoměsta je místem posledního odpočinku mnoha významných osobností. Nejnavštěvovanějším je však nejmenší ze všech hrobů – náhrobek děvčátka, které se za života pravděpodobně jmenovalo Anička Degenová (někdy je též uváděno pod jménem Aninka Rubínová) a do něhož se podle legendy vtělil anděl. Malá soška znázorňuje usmívající se ležící holčičku s rukama složenýma na prsou. Dívenka je oděna do dlouhého rubáše a pod hlavou má polštářek s ozdobnými střapci. Náhrobek je opatřen nepříliš dobře čitelným nápisem: „Anna Degenová (1848–1851), dcera c. k. strážmistra a nádenice“. Legenda o svaté holčičce vypráví, že když se v nebi rozdělovaly duše pro čerstvě narozené děti, stala se chyba. Anička dostala místo duše lidské andělskou. A tak prý při jejím narození zářila na nebesích jasná hvězda, ptáci radostně zpívali a v širém okolí rozkvetly květiny i stromy, jako by se příroda radovala z příchodu andělského dítěte. Anička měla velké srdce, byla vstřícná ke všem bez rozdílu. Svým rodičům prý vysvětlovala, že prostě v srdci cítí, že je lidem třeba pomáhat. Legenda říká, že „svatá holčička“ (jak jí začali lidé říkat) rozuměla řeči zvířat i květin. Jako by byl ale pozemský život pro její dušičku příliš velkým břemenem. Jednou si hrála v okně s panenkou, kterou jí velký poryv větru vzal z rukou. Holčička se po hračce natáhla a vypadla ze třetího patra. Byla na místě mrtvá. Bůh se smiloval nad jejím pozemským trápením. Vzal si andělskou duši zpět.Lidé a zejména děti z širokého okolí malou Annu milovali – byla jejich obětavou pomocnicí a přímluvkyní. I starý, nerudný hrabě z paláce na Velkopřevorském náměstí podlehl jejímu kouzlu, a když tehdy v Praze řádila epidemie, prostřednictvím „svaté holčičky“ pomohl mnoha chudým a nemocným. Jeho vnuk objednal u sochaře Jana Maxe zmiňovaný náhrobek. Když byl roku 1851 pomníček hotov, stal se poutním místem, kam přicházeli dospělí i děti a na náhrobek kladli lístečky, v nichž Aničku prosili o pomoc. Legenda inspirovala spisovatele Františka Kožíka – dětská knížka nazvaná „Svatá holčička“ vyšla ve válečném roce 1943, aby povzbudila nejmenší čtenáře v temných dobách okupace.
Zázraky i po smrti
Po odchodu dívenky se rodině narodil syn. Ten byl zcela „normální“ rošťák, jen jednou měl zničehonic říct, že "je poslanej od Ančí". Jako hluboce věřící pak byla matka do konce života přesvědčena, že jí syna seslala skutečně Anna. Rodiče jsou dnes pochováni poblíž hrobu dcerky.
Každý rok na Dušičky je maličký náhrobek doslova obsypán množstvím květin, svíček, plyšáků a také papírků, na které lidé píší svá přání. A děti, kterým by to v dnešní době mohlo být úplně jedno, k hrobu chodí také. Jako by je tam skutečně něco přitahovalo.
Zdroj: kudyznudy.cz
