Hudebník 1/2024
JAK TEN ČAS LETÍ
Před mnoha lety, ještě v dobách reálného socialismu, se mi dostalo té cti, že jsem byl pověřen vedením Hudební přílohy Zory, dnes Hudebníka.Patřím v této funkci možná k nejdéle působícím spolupracovníkům Zory.
V té době bylo obtížné získat informace ze zemí na západ od nás. Zato bylo jednodušší najít např. článek o nově vzniklém pěveckém sboru sovětských komsomolců někde za Bajkalem. To by ale asi nikdo z našich čtenářů nečetl.
A informace o slavných českých hudebnících žijících na západě – Jarmila Novotná, Soňa Červená, Rafael Kubelík atd. - nebylo možné oficiálně získat vůbec. Byli to přece emigranti, tedy nepřátelé státu. Kdybych o nich zkusil něco napsat, článek by nebyl otištěn a já bych asi v redakci přestal pracovat.
Tehdy také nebyly žádné mobily, tablety čí notebooky, tudíž se více četlo. A také se více psalo. Býval jsem někdy doslova zavalen příspěvky čtenářů z celé republiky, tedy i ze Slovenska. Bylo nutné články krátit, jinak by se do Hudebníka nevešly. Hudebník měl maximálně 42 braillských stran a nemohl jsem to překročit.
Papírem se muselo šetřit. Za krácení příspěvků jsem býval kritizován. A jak je to dnes?
Zkouším oslovovat možné dopisovatele z našich řad. No a výsledek? Ano, někteří řeknou, že by to nebylo špatné, někteří dokonce i něco přislíbí. Tím to ale ve většině případů končí.
A tak ještě závěrem chci vyzvat čtenáře, kteří vědí o něčem zajímavém ze světa hudby, aby o tom napsali do Hudebníka. Moje radost nebude znát mezí.
Už se na to těší Jan Budín.
