Azor 4/2023

Zpět

Z Poštěku: Ohlédnutí za letními Boskovicemi

Na letní soutěž v Boskovicích, pořádanou brněnskou Školou vodicích psů, jsme vyrazili celá rodina, samozřejmě já s Adélkou, manžel a syn Daník.
Na začátku jsem měla trochu stres z toho, jak to vlastně dáme, protože po minulých zkušenostech jsem klukům řekla, ať se během mého chození nevyskytují v okolí 500 m, protože Adélka na ně hrozně reaguje. Takže kluci dostali instrukce zmizet. Když jsme se rozloučili, zjistila jsem, že to byla asi chyba, protože Adélka začala být úplně nešťastná z toho, že se jí rozbila smečka a že neví, kde ti dva jsou. Během čekání, než se z trasy vrátí kolegyně Petra, ona prostě vyla, ječela, kňučela, a já si říkala: „No, tak to je v háji.“ A jak jsem byla ve stresu, protože před soutěží máte trochu stres, začala jsem si říkat: „Tak si alespoň užijeme trasu a nebudeme se tím stresovat.“ V tu chvíli ze mě ta nervozita opadla, cítila jsem uvolnění a řekla jsem si: "tak, nějak to dopadne, hlavně si to užít." A přesně tak se i stalo, Tak jsme vyrazili, já jsem byla klidná, pejsek byl ze začátku neklidný, hledal páníčka s Daníkem, ale pak, když popošel par metrů a musel označit dveře a potom konec chodníku a zebru, musel se začít soustředit na práci. Po nějakou dobu bylo znát, že Adélka kluky ještě pořád vyhlíží. Takže se nám stala taková vtipná věc, když jsme šly přes vysoké překážky, ne že by narazila hlavou panička, ale pejsek. Takže jsem slyšela takové „Vrn!“ a pak se ozvalo: „Kam koukáš?“ A přece jen jsme z těch překážek šťastně vykličkovaly.
Ta událost ji asi úplně srovnala, protože od té chvíle se stoprocentně soustředila na trasu a fakt to byla ta moje Adéla z Hradce, která zná svoje trasy a chodí po nich jako by nic. Všechny povely plnila úplně skvěle. Jediné, co nám nevyšlo, bylo, že označila rampu místo schodů, což ji nebudu ani přeučovat, protože děvče ví, že panička má radši nájezdové rampy pro vozíčkáře než schody, já se jich bojím a ona to ze mě cítí. V podstatě všechno udělala úplně skvěle, ale bylo nám vyčteno, že „řežeme“ zatáčky a místo toho neuděláme pěknej oblouček. Prostě když se řekne vpravo, tak Adéla udělá na místě 90 stupňů vpravo. Ona je prostě do všeho hr a když odbočujeme, tak odbočujeme ostře. A kdy mě teda holka překvapila: byla situace, kdy jsme z hlavního chodníku musely najít dveře, které byly ale vzdálené od toho hlavního chodníku přes příchodový chodník asi 5 až 10 m. Po odbočení vpravo jsme fakt prošly ještě kus cesty. No a co mě mile překvapilo, ona povel dostala ještě na hlavním chodníku, rozhlídla se, což jsem postřehla i já, jak otočila hlavu, a bez toho, abych jí dávala nějaký další povel, zatočila doprava na vedlejší chodník a dovedla mě až ke dveřím. A pak mě překvapila na poslušnosti. Tam jsem jí to pokazila já, protože mně nejdou obraty, já mám problém pravá, levá ruka, takže když byl povel "vlevo", já jsem se otočila vpravo. Takže obraty jsme trochu zkazily, ona si ke mně potom přisedla, ale byla ze mě tak zmatená, že si nepřisedala k noze, ale až za nohu. Kde mě překvapila příjemně, bylo u přivolání, které nám jindy úplně dobře nejde, tady bylo krásné, aport úplně dokonalý, předsednutí taky (ona v poslední době, když mi něco podává, mi to jenom tak plivne do dlaní, jakože tady máš, co já bych si sedala). Přivolání probíhá tak, že vám cvičitel odvede psa a vy ho musíte přivolat, i když ho cvičitel drží. Z toho odvedení byla Adéla špatná, ale cvičitelce se vytrhla a krásně přišla. Když jsme skončily, říkala jsem si: „Jo, dneska se nám dařilo.“ No a pak přišlo to slavný vyhodnocení a jak postupně říkali jména, když řekli deváté místo (deváté jsme byly loni), tak jsem si říkala: „Super, nějaký posun tam bude.“ No, když řekli, že jsme druhé, tak mi úplně vyhrkly slzy štěstí a řekla jsem Adélce: „Týjo, ty jsi vopice.“ A jenom jsme se pak smáli i s manželem, protože když jsme šli z hotelu do centra na zahájení, šli jsme kolem burgerárny, kde prý mají burgery s 98 procenty masa a manžel z legrace řekl: "Jestli se Adéla umístí na bedně, tak jí koupím burger." Takže první, co jsem manželovi řekla bylo: "Bude burger?" Petr jí ten burger fakt koupil a zblajzla ho celý včetně zeleniny. A moc jí chutnal, fakt si ho zasloužila.

Oli

Zpět