Azor 2/2023
Umění pomáhat - O pasteveckých psech
Škody způsobené útokem vlků na hospodářská zvířata v letošním roce výrazně stouply. Podle ochránců přírody je jednou z možností, jak snížit tyto škody, pořídit si pasteveckého psa, což ovšem přináší nemalé komplikace. Oslovil jsem proto jednoho z nejzkušenějších odborníků na chov a výcvik pasteveckých psů na Slovensku, Petra Hatalu, aby celou problematiku čtenářům Myslivosti osvětlil.Pane Hatalo, jak dlouho se věnujete chovu pasteveckých psů?
Více než čtyřicet let. Ovce a pastevečtí psi mě provázejí od dětství. Už odmala jsem věděl, že se chci pastevectví a chovu psů věnovat.
Hrozilo vám někdy nějaké nebezpečí?
Od medvědů určitě. Jsou někdy nevyzpytatelní. Když nad tím tak uvažuji, pastevecký pes mi možná třikrát zachránil život, když medvěda odehnal. Myslím si, že mezi mnou a psem je vždy silné pouto.
Lze říct, které plemeno je nejvhodnější k ochraně stáda?
Jednoznačně ne. Každé plemeno má své specifické vlastnosti a je především důležité, jaký je samotný pes. U pasteveckých psů platí stejně jako u psů loveckých, že ne všichni budou běhat po memoriálech a mít jen úspěchy. Aby pastevecký pes byl použitelný, musí to už být v něm. Musí mít pro pastevectví a ochranu stáda vlohy, které může pak chovatel dál rozvíjet výcvikem.
Jaké vlohy má mít dobrý pastevecký pes?
Neměl by být přehnaně agresivní, rozhodně by se neměl bát a také by se s ním mělo dobře pracovat. Jsou psi, kteří z vrhu budou vhodní na ochranu stáda, ale budou tam i ti, kteří vhodní nebudou.
Můžete popsat výcvik pasteveckého psa?
Ideální je, když štěně vyrůstá odmala s ovcemi v ovčíně, zvyká si na ovce, na denní režim a získává k ovcím nátisk. Ovce si tak zase naopak zvykají na psa. Pes se musí cvičit v poslušnosti, ovladatelnosti. Koriguje se například jeho ostrost a rozvíjí se jeho vlohy. Je to práce asi tak na dva roky, než bude pes plnohodnotný pomocník pastevce. Pes, který brání stádo, musí být také velmi inteligentní, protože bojuje proti silnému a velmi inteligentnímu soupeři – vlkovi.
V souvislosti s přibývajícími útoky vlků na ovčí stáda radí ochránci přírody pořídit si pasteveckého psa. Vím, že to není úplně jednoduchá záležitost…
To rozhodně není! Mnozí si myslí, že se snad dá pastevecký pes pořídit někde v zooprodejně, dát ho k ovcím a je zabezpečeno. Ale tak to opravdu nejde, přece si nelze pořídit pasteveckého psa jen tak, bez zkušeností. Vím, že na pořízení jsou dotace, ale pastevecký pes se neprodává v krámu hned vedle rohlíků a salámů. Představte si situaci, že zemědělec, který má ovce, ale nikdy nechoval psy, si má najednou pořídit pasteveckého psa, který potřebuje specifický přístup a výcvik. Neví jak se psem zacházet, jak ho cvičit, co s ním dělat. Má jen dotaci na jeho pořízení, což je samozřejmě absurdní.
Jak už bylo řečeno, s výcvikem se začíná od štěněte a postupně se se psem pracuje. Nedovedu si představit, že by se dospělý vycvičený pastevecký pes převezl do jiné lokality k ovcím, které na něj nejsou zvyklé, a byl by pod dozorem člověka, který se psy nemá žádné zkušenosti. To zásadně takto nejde, nehledě na to, že kvalitně vycvičeného pasteveckého psa se opravdu málokdo bude chtít zříct tím, že ho někomu prodá.
Ochránci přírody ale žádné takové komplikace u pořízení pasteveckého psa neuvádějí…
Myslíte ty ochránce přírody, kteří se ke mně přijeli podívat a zjišťovat základní informace, jak to vlastně s chovem a výcvikem pasteveckého psa vůbec je? (srdečně se směje) Nikdy jsem se nepovažoval za člověka, který o psech vše ví a může každému radit. Dodnes se vzdělávám, získávám zkušenosti a i po těch letech stále objevuji nové poznatky. Nikdy bych tedy neradil lidem, aby si bez zkušeností pořídili pasteveckého psa!
Říkal jste mi něco o výcvikovém středisku pasteveckých psů.
Když už mají ochránci přírody odvahu radit lidem, proč si neotevřou výcvikové středisko, kde by ukázali, jak se správně pes cvičí, kde bude k dispozici výcvikový materiál, který si bude možné nastudovat. A na tohle ať si vezmou dotaci.
Co doporučujete dál?
Aby se řešily a konečně vyřešily problémy, které s vlky a ochranou stád souvisejí. Uvedu jen namátkou situaci, že dnes máme spousty lidí, kteří se pohybují po krajině, a co když pastevecký pes někoho zraní, když lidé nebudou respektovat zákazy vstupu do ohrad. Kdo ponese odpovědnost? Když pastevecký pes zabije vlka, bude to v pořádku? Když pastevec v sebeobraně vlka zabije, jak se to bude řešit, co ho bude čekat? Otázek je spousta a je potřeba na ně hledat a hlavně najít odpovědi.
Říká se, že vlk je velmi chytré zvíře, které se pořád učí, souhlasíte s tímto tvrzením?
Vlk je pan profesor. Když narazí na ohradu, dlouho ji studuje, uvažuje a zkouší, kde ji překonat, aby se dostal k lákavé potravě – ovcím. A stejně chytře pracuje i s pasteveckým psem. Už jsem zažil i útok smečky vlků, kdy jeden odlákával pasteveckého psa a další vlci ze smečky útočili na ovce. Také je potřeba sdělit, že vlk nerad riskuje zranění, ať už například od zvěře nebo psa, proto vždy útočí s rozmyslem a chytrostí. V tom mě vlci vždy udivovali. A přivedli mě k zajímavým poznatkům o přírodě.
Podělíte se na závěr našeho rozhovoru se čtenáři o svoje zkušenosti?
Když bych třeba porovnal práci pasteveckého psa na stopě medvěda a vlka, je to rozdílné. Po medvědí stopě se pes pustí daleko, po vlčí ne a řekl bych, že nemá před medvědem takový respekt, jako před vlkem. Když má pastevec účinně chránit stádo, měl by mít tolik psů, kolik útočí vlků. A také mě zkušenosti naučily, že pouze pastevecký pes nestačí. Je důležitý při ochraně stáda, ale není to všelék. Je potřeba ho kombinovat i s dalšími metodami ochrany stád, jako jsou například elektrické ohradníky a kvalitní ohrady. A také jsem přišel na to, že při práci s pasteveckými psy je potřeba se pořád vzdělávat a být ve střehu. Máme totiž za soupeře pana profesora – vlka.
Zdroj: Pes přítel člověka
Tři základní cviky pasteveckého psa
Přivolání, odložení, udržení vzdálenosti
Nejdůležitějším základem pasení je ukázněný pes, kterého lze okamžitě přivolat.
Pokud nebude někdo dostatečně důrazný v rozhodování, bude za něj rozhodovat pes. Způsobí například, že se stádo vydá úplně jiným směrem, než my chceme.
Odložení je aspoň stejně tak důležité jako přivolání. Touto cestou lze psa zpomalit a při práci s nervózními ovcemi, které nejsou tolik zvyklé na práci se psy, by mohlo být výrazně užitečnější, kdybychom mohli našeho, jinak snadno vzrušivého psa, usměrnit. Vzato kolem a kolem, temperamentní, vrtošivý pes může u vynervovaného stáda napáchat víc škody než užitku. Pomalejším a klidnějším přístupem ovce neutečou a nebudou se tolik rozbíhat.
Vysílání psa
Při vysílání psa bychom měli ze začátku zůstat poblíž ovcí a pomáhat našemu psovi jak jen je možné. Když stojíme blíž u ovcí, náš pes lépe vycítí, do kterého směru se ve vztahu ke stádu pohybujeme, tj. mávnutím naší ruky, pes nebude mít prostor ani čas přeběhnout do špatného směru, protože můžeme zakročit, nebo ukázat holí mezi psem a ovcemi, abychom mu zabránili se do nesprávného směru vydat. Později můžeme postupně navyšovat vzdálenost. Když je pes od ovcí vzdálen na 4 až 6 metrů, zastavíme ho. Procházíme kolem ovcí a vyšleme psa povelem jako např. „Come By!“ – „Kolée!" do zvoleného směru. Jakmile vyběhne pes směrem k ovcím, tedy kruh je moc těsný, začneme kráčet k němu, tím ho od nich jakoby odsouváme. Když pes běží v pěkném oblouku, vrátíme se na naše původní místo a necháme jej kroužit kolem dokola. Do směru, do kterého chceme vyslat psa, vždy ukazujeme rukou.
Je velice důležité, aby byl psovod spojen s ovcemi pomyslnou čarou. Pes tuto pomyslnou hranici nemůže překročit, může psovoda obejít „vnějškem“ bez toho, aby ji překročil. Tato hraniční linie musí být natolik výrazná, že když se psovod pohne, prakticky vystrčí psa „ven“. Jedná se o velmi užitečný způsob nácviku „vysílání do určeného směru“. Pokud pes radostně běží k ovcím, necháme ho se chvíli pobavit, po chvilce ho přivoláme a odměníme. Nejprve pečlivě nacvičujeme vysílání, přivolání a udržování vzdálenosti. Měli bychom dávat pozor na to, zdali pes obkrouží stádo z té strany, ze které jsme ho poslali. Pokud jde obráceně, okamžitě ho zastavíme a vyšleme znovu ve správném směru, nebo ho přivoláme a poté vyšleme.
Opravdu v klidu se dá pracovat jen s pár kusy ovcí, proto je nácvik udržení poměrně velkého odstupu jedním z nejdůležitějších úkolů. Pes musí ovce „vnímat“, vycítit, že když od nich poodejde dál, stádo se uklidní. Pro dosažení kýženého výsledku a pro to, aby se pes naučil o stádu přemýšlet jako o celku a nikoliv jako o jednotlivých ovcích, lepší je cvičit psa v klidu a ve větší vzdálenosti, používáme jen několik málo ovcí.
(v případě zájmu podrobnější informace a cviky najdete na www.bcccz.cz)