Azor 1/2023
Příběh druhý
Já jsem asi měla hrozné štěstí na to, že jsem měla dlouholetou kamarádku, se kterou jsem se průběžně o vodicím pejskovi bavila. Ona mě nikdy do ničeho netlačila a vždycky řekla: „Až to bude potřeba, tak to prostě přijde.“ Já jsem měla pocit, že musím ohledně své orientace všechno zvládnout sama. Teprve předloni, když byla doba, jaká byla, tak mi manžel řekl: „Měla by ses rozhodnout, jestli budeš chtít toho pejska.“ A i když byl tvrdý lockdown, v rámci jarních prázdnin našeho syna, jakoby kvůli němu, jsme se jeli podívat do různých vodicích středisek. Když jsem prvně šla se psem, tak jsem z toho byla úplně unešená a uvědomila jsem si, že to pro mě bude strašná úleva.Když jsem si ale sedla zpět do auta, tak jsem vůbec nemohla mluvit, protože jsem z toho byla celá přepadlá. Můj chlap se mě po nějaké době zeptal: „Tak co, co ty na to?“ A já: „Hele, jak to vypadalo?“ „No, když jsi chodila s tím velkým pejskem, tak bych nepoznal, že si tam něco zkoušíš.“ A já jsem na něj koukla a řekla: „No jo, ale teď už to na mně bude vidět.“ A s tímhle jsem se musela strašně vyrovnávat. A dneska to mám přesně naopak, když dnes jdu, tak ty poznámky tam sice jsou, ale mám veskrze moc hezké ohlasy. Já jsem na tu svoji Feminu strašně pyšná, těší mě a překvapuje, že nám to spolu jde, že nemusím řešit spoustu věcí spojených s orientací. Nicméně je pravda, že na naše začátky bych se zpátky vracet nechtěla.
Na jednu stranu seznamování a sžívání bylo moc hezké, navíc když mi moji kluci (manžel se synem) neskutečně pomáhali a pomáhají a já taky ledacos ukoukám. Na druhou stranu, byly tu i problémy. Naše nastupování do tramvaje bylo, řekněme, hodně slabé, cvičitelka ji kvůli tomu chtěla dokonce vyřadit. Ale silou svojí vůle a přesvědčení jsem řekla: „To bude příště dobrý,“ a bylo. Druhý problém bylo chození do práce, Femča tuhle trasu chodila neskutečně pomalu, až jednoho dne, asi po čtyřech měsících po předání, jakoby Femča přepla a chodíme takřka normálně. A když jdeme někam jinam, tak lítáme, Femča vypadá, že si vodění neskutečně užívá. Je jasné, že problémy jsou a budou a že ještě na něco narazíme, ale věřím, že čas to trochu vždycky uhladí. Všem moc držím palce. J
