Azor 1/2023

Zpět

Z poštěku - Jaké byly naše společné začátky? Příběh první

Můj Freddy je flat coated retriever a tato rasa je známá tím, že jedinci později dospívají. Zjišťovala jsem, že některé věci začínal chápat třeba až rok po předání. Asi si říkáte, proč má tolik lidí psa téhle rasy, když s ním jsou potíže? Flat má neskutečnou povahu, radostnou a přitom citlivou. Jejich páníčci jim většinou propadli natolik, že jim různé prohřešky odpouštějí.
Problémy u nás byly dva. Zaprvé, Zajímají ho psi. Když jsme šli doprovázeni cvičitelkou, nedovolil si to, psů si nevšímal, ale pokud jsem s ním šla sama, reagoval na ně vrtěním ocasu a nepatrným zrychlením chůze. Malé pejsky odjakživa ignoroval, i když na něj ňafali, zato ty větší, ty měl a má děsně rád. Připadalo mi, že čím víc kolemjdoucí rafan pouštěl hrůzu, tím víc to k němu Freddyho lákalo. Jako by měl snahu si ho udobřit… Postupem času se hodně zlepšil, teď už jen tak napřímí ocas a zavrtí s ním, což poznám, řeknu mu něco jako „hele nezačínej zas“ a on jde dál.
Druhý problém spočíval v tom, že pes mě strašně nerad vodil domů. Když jsme šli třeba z práce, pochopitelně stejnou trasou jako tam, šel neskutečně pomalu, a to i v případě, kdy byl vyvenčený a vyběhaný. V takových chvílích jsem si připadala jako tyranka psů, když jsem měla snahu ho popohánět, u čehož bylo těžké zůstat v klidu. Freddy vymýšlel, co zajímavého by mi mohl ukázat, hele přechod, nechceš tam? Nebo tyhle dveře od hospody, co? Párkrát jsem si nedala pozor, kam jdeme, a po čase zjistila, že jsme o dost zrychlili chůzi. Aby ne, když si milý pes jakoby propašoval jedno odbočení navíc a štrádoval si kdoví kam, hlavně ne domů, že.
I tenhle problém se postupem času zlepšoval, teď už chodí domů stejně rychle jako třeba do práce. A nic naplat, když se mu celý den nedá skoro nic k jídlu a musí si na to počkat až do večera, a hlavně až budeme doma, sviští tam jak o závod. K

Zpět