Azor 3/2022
Příběh první – Třetí a ten nej
Dávno je tomu, co jsem požádala o prvního vodicího parťáka. Tehdy před sedmadvaceti lety těch možností výběru nebylo. U nás na Slovensku čerstvě cvičila jediná výcvikovka a věděla jsem i o cvičení v Čechách. Škola v Bratislavě mi byla bližší, dění kolem výcviku se mi tam zdálo jednodušší. Požádala jsem tedy tam. Bylo mi fuk, kdo bude cvičit. Vlastně jsem měla minimální přehled. Měla jsem jen tři podmínky: aby mi společnost dělala psí "dáma", aby byla labradorka a aby byla černá. Myslela jsem, že fenky jsou přítulnější, snadněji ovladatelné a že černé chlupy tak nebude vidět na oblečení...Do poslední chvíle jsem nevěděla, že 9 let mě bude doprovázet černá labrošská dominanta Corra. Do tajů výcviku, tedy kdo a jak cvičil, jsem pronikala až postupně.
Když šla Corrina do důchodu, věděla jsem o problematice mnohem víc. I možností výběru již bylo více. Vznikla další výcvikovka, začli cvičit i jednotlivci, mohla jsem si tedy vybírat.
Chvíli jsem byla unešena z královských pudlů, ale v té době zrovna nebyl žádný "král" k mání, tak jsem zůstala věrná labradorům. A oficiální výcvikové škole. Ta mi nejvíce vyhovovala kvalitou výcviku, poznala jsem cvičitele, mohla jsem si mezi psy vybrat... Majitel té novější výcvikovky mi po lidské stránce neseděl, nezamlouvaly se mi ani jeho metody výcviku, ani způsoby předávání.
Jako druhá moje psí parťačka k nám přišla Ajka. Byla skvělá, velice mi vyhovovala, horší pořízení bylo s paní cvičitelkou, u které byl na 1. místě PES, potom dlouho, dlouho nic, až kdesi vzadu klient... To mě neskutečně frustrovalo. Každý rok na soustředění mi dávala pocítit, že Ajka je prostě její vycvičený pes a já jí nedělám nic dobrého. No jo, stane se.
Když Ajka dosluhovala, požádala jsem stejnou výcvikovku o třetího parťáka. Už mi nezáleželo na pohlaví, na barvě. Jen ať jsme co nejfunkčnější dvojka. Tak se stalo, že na soustředění před 9 lety byla 4 štěňátka z účelového chovu – malá devítiměsíční I-čka. Měla jsem je možnost vyzkoušet, se kterým si sedneme... A s Ivorkem to od první chvíle byla láska na první "vedení". V tu ránu mi bylo šumafuk, že Ivčo je kluk, že je světlý, důležitá byla jiskra, co mezi námi přeskočila.
S Ivorkem spolu válčíme 8 let a vždycky budu tvrdit, že je tím NEJ!
