Azor 3/2022
Veterina – Dornova metoda pro psy
Protože je Dornova metoda pro psy hodně diskutované téma a zejména na sociálních sítích se dornovka doporučuje ve všech možných diskuzích, tento článek představí některé její klady a zápory. Mělo by zde zaznít, že tato metoda opravdu není všelék a v případě vážných potíží by neměla nahrazovat péči veterináře. Pojďme si ji zde představit.Co to ta „dornovka“ vlastně je a jak funguje?
Je to jemná manuální technika, která ošetřuje opěrný aparát a reguluje chybná postavení kostí a kloubů v těle.
Dornova metoda v žádném případě NENÍ MASÁŽ. Pokud už budeme „dornovku“ škatulkovat a někam řadit, lépe se bude cítit zařazena jako osteopatická metoda, protože se zabývá primárně právě kosterním aparátem zvířete anebo člověka. Technika je celostní, to znamená, že pohlíží na tělo jako na celek a vždy je ošetřeno celé tělo.
A co ta dornovka umí?
Na rozdíl od masáže, která se zabývá povrchovými svaly, jde dornovka více do hloubky a díky tomu, že uvolňujeme špatně postavené kosti a klouby, ovlivňujeme i stav hlubokých svalů, které jsou okolo kostí a kloubů a s těmi kostmi a klouby hýbou.
Většina lidí zná klasického „housera“ – špatný pohyb, lupne v zádech a patálie je na světě. Houser není nic jiného, než že většinou vlivem dlouhodobého přetížení kosterního i svalového systému postupně dochází ke špatné pozici pánve a křížové kosti (to je takové to občasné bolení v bedrech) a pak jednoho dne se ta křížová kost trošku posune jinam, než patří. Většinou je to vnímané jako prasknutí v zádech doprovázené ostrou bolestí střílející do zadní části stehen. Prostě vás vaše vlastní tělo má plné zuby a tohle je první varování, že na něj dlouhodobě dlabete. Většinou stačí několik dní klidu, suché teplo, svaly a fascie se uvolní a kosti se trošku posunou k původnímu místu, kam patří, a přestanou tak hrozně dráždit nervy, které procházejí do pánevních končetin. Za pár týdnů nebo měsíců to začne bolet znova, pak se člověk blbě hne a tradá – houser je zpátky.
A jak to řešíme my, terapeuti? No, uvolníme všechno stažené okolo, jemným tlakem při pohybu srovnáme pánev a všechno ostatní a chvíli máte klid. A mimo housera najdeme spoustu dalších nesrovnalostí na vašich tělech. Leccos opravíme a člověk se cejtí jako novej. U psa to funguje úplně stejně. I s tím houserem, jen tak mimochodem.
Čistě pro vaši informaci – mezi pánví, respektive mezi iliakální kostí konkrétně a křížovou kostí, která nasedá na pánev a dotváří onen pánevní kruh, existuje sakroiliakální kloub, nebo „esíčko“, chcete-li. Kloub je to plochý, kosti nasedají těsně na sebe a právě nikdo moc neví, že to je kloubní spojení. A tenhle potvora kloub je právě původce těch bolestí v kříži. Nejčastěji. U lidí i u psů.
Dornovou metodou se ošetřují všechny klouby v těle, protože jak jsem zmínila na začátku, je to celostní metoda, tedy pohlíží na tělo jako celek. A v těle opravdu souvisí všechno se vším, takže je hrubou chybou, když navštívíte nějakého „umělce“ a on vám ošetří jen problematické místo psa anebo vás. Pokud vašeho psa někdo neošetří celkově, psa mu nesvěřujte. Ani sebe, pochopitelně.
Jak je možné, že se kloub nachází v nepřirozené poloze?
On se tam nenachází jen tak dobrovolně. Byl k tomu donucen. Nepřiměřenou fyzickou zátěží, nějakým úrazem, dlouhodobým přetížením určité části těla, prudkými doskoky z výšky…
Dochází k posunům v řádu milimetrů (rozhodně zde nehovořím o vykloubení, což je práce pro veterináře). Pokud dojde k tomu, že se kloub z výše uvedených důvodů dostane o kousek jinam, než patří, a tam zůstane, je zaděláno na problém. Tkáně okolo postiženého místa se stáhnou a vlastně tak vytvoří ochranu před tím, aby se to pohnulo někam dál. V téhle fázi začnou lidi kňučet, že je bolí záda, rameno, kotník… a pes sice většinou nezačne kňučet, ale začne se hůř pohybovat, kulhat, méně a nebo vůbec skákat.
A kdy dornovka nepomůže?
Občas se stane, že pomoci neumíme. A nebo nemůžeme, protože by to pejskovi neprospělo a mohlo spíš uškodit. Jako všechno má dornovka svoje meze a dokonce kontraindikace. Že je opředena mýty a kolují o ní zvěsti jak je úžasná a všemohoucí, není práce terapeutů, ale všeználků na síti. A nadšených majitelů, kterým třeba dornovka psa opravdu postavila na nohy.
Takže kdy rozhodně dornovka pro psa není vhodná?
1.Když pes začal kulhat. Mně osobně se dělaj mžitky před očima z telefonátů, kdy chcete dornovku, protože pes kulhá a mysleli jste, že napřed dornovka, abyste jako nemuseli na veterinu. Takže přesně obráceně. NIKDO z kvalitních terapeutů vám psa nepřijme na terapii, pokud kulhá a nebo má problém s pohybem, případně nechodí vůbec a nemáte psa vyšetřeného veterinářem. Ono se klidně může stát, že pes kulhá, protože si naštípl anebo zlomil kost prstu anebo že se objevil osteosarkom. Oba katastrofické scénáře jsou z praxe a nejsou tak vzácné, bohužel.
2.Když se pes s něčím akutně léčí, např. je sešitý po bitce s jiným psem, přežil otravu, bere antibiotika a podobně.
3.Když má nádorové onemocnění. Terapie mimo jiné způsobuje to, že se zvýší tkáněmi průtok krve a lymfy, protože se uvolní zablokovaná místa v těle a krev a lymfa opět může volně a nadšeně proudit tělem. Tenhle efekt chceme. Ale ne u pejsků s rakovinou, protože by se mohlo stát, že rakovinové bujení se zrychlí. Je to jako u lidí, masér vás také v případě nádoru, nedej bože, na masáž nepřijme.
Kdy tedy dornovka pomůže?
• Je úplně ideální, když se s pejskem přijde preventivně, tedy když se nemusí řešit žádný problém, ale prostě se přijde jen tak, aby žádný problém neměl.
• Kulhání z nezjištěných příčin. Pokud vám pes kulhá a veterinář neshledal žádnou konkrétní závadu, můžete zkusit navštívit terapeuta. Mnohdy je opravdu problém v tom, že někde něco tak úplně neladí a po uvolnění pes přestává kulhat. Minimálně dočasně, než ho páníček zase přetíží.
• Další indikace kdy přijít je, když pes zpomalil svoje tempo, po vstanutí z pelechu mu chvíli trvá, než se rozhýbe, neochotně skáče do auta, na křeslo a tak celkově začně mrzoutit. Míček ho nezajímá, nejradši má klid, cvičit se mu nechce. Předtím je samozřejmě potřeba vyloučit interní příčinu a psa rozveselit návštěvou u veterináře ??
• Degenerativní onemocnění pohybového aparátu je taky pro nás. Všechny ty dysplazie kyčlí, loktů, spondylozy sice neumí nikdo vyléčit, ale jistá pomoc tu je. U veterináře léky na bolest, operace a podobně. U nás celostní péče o celého psa, aby se mu nehroutil zbytek těla víc, než je nutno. Totiž když má pes dysplazii kyčelního kloubu třetího stupně, tak si dost na ty zadní nohy rád uleví tím, že přenese víc váhy na přední část těla.
A jak probíhá ošetření psa?
Pokud se se psem objednáte, čeká vás vstupní pohovor včetně vyplnění karty ošetřovaného psa, kde podpisem potvrdíte, že s terapií psa souhlasíte.
Majiteli je vysvětlen princip terapie včetně následných opatření, především že má pes tři dny po terapii mít fyzický klid. Žádný cvičák, závody, míčky… Opravdu.
Samotná terapie probíhá tak, že pes MUSÍ dokázat ležet na boku, v klidu stát a sedět.
Terapie trvá v rozsahu 40-60 minut. Doporučuji vám, abyste pamlsky nechali doma. Pes se má soustředit na mě a ne na hrst bio kuřecích sušených srdíček. Psa to rozptyluje a ruší, stejně jako mě. Pamlsky a slavnostní ovace na konci terapie jsou naopak povoleny. Ale věřte tomu, že největší odměnou psu je samotná terapie.
A režim po terapii?
Po terapii je potřeba nechat psa alespoň tři dny odpočívat. Kdo byl někdy na masáži, dornovce a jiných procedurách, tak ví, že se dva dny cítil, jak kdyby ho přejel parní válec. To je normální reakce těla a podle závažnosti stavu psa se liší – někdy na sobě pes nedá nic znát, jindy se sotva doplouží vyvenčit před dům a někdy pookřeje výrazně ihned po terapii. V každém případě je nutno klidový režim dodržet, aby se pes zregeneroval a aby se nedostal do původního a nebo dokonce horšího stavu než přišel. Pes se musí srovnat s novým stavem svého těla, stejně jako jeho tkáně musí přijmout fakt, že je všechno trochu jinak, a to trvá právě ty tři dny.
A jak často chodit?
Tohle je čistě individuální záležitost. Pokud pes chodí preventivně, zpravidla nás navštíví dvakrát do roka, někdy jednou. A pokud řešíme nějaký problém, doporučujeme přijít jedenkrát za tři týdny a postupně se zlepšením stavu se interval návštěv prodlužuje.
Zdroj: http://www.fyziopes.cz
