Azor 1/2022

Zpět

Proč psi opravdu nejsou vlci, ani se tak nechovají

VŮDCE SMEČKY, ALFA SAMEC, DOMINANCE. To všechno jsou slova, která můžeme pořád ještě poměrně často ve spojitosti s výchovou pejsků slýchat.
Spousta výcvikových škol a metod je zkrátka stále založená na domněnce, že musíme být svým pejskům nějakým způsobem nadřazení. Tak to vůbec nemusí být. Ale ano, má to jistě různé roviny.
Je například určitě pravdou, že psi s námi žijí v lidském světě, a proto je jím musíme provázet, představovat jim ho a seznamovat je se vším, s čím přijdou do styku. V jiných chvílích nás pejsci musí na přivolání poslechnout, tím lépe, pokud nám věří a udělají to dobrovolně.
A pokud si u toho všeho chceme říkat vůdce smečky, tak vlastně proč ne. Protože pejsky tím lidským světem určitě vedeme a to samotné pojmenování vůdce smečky je prostě jenom přirovnání, a ne úplně hloupé. Do téhle míry jsem s tím úplně v pohodě. Ale...
Problém je, že to pojmenování vůdce smečky ve většině případů vychází z takzvané smečkové teorie. A ta už, uplatněná na psy, zkrátka správná není. Smečková teorie vlastně říká, že se psi neustále snaží získat dominanci nad svými majiteli. Ať už tím, že prochází první dveřmi, že vyskakují na postel, že se vrhnou na jídlo, když ho nasypeme do misky, nebo třeba tím, že tahají na vodítku. A pokud o tom uvažujeme v téhle rovině, tak už to určitě správně není. A my si tady velmi konkrétně řekneme, proč.
Tahle smečková teorie je totiž založená na pozorování vlků v zajetí a z toho vyvozuje tři nejdůležitější pilíře pro výchovu psů:
1. Psi pocházejí z vlků, proto se chovají stejně jako oni.
2. Vlci spolu ve smečce neustále bojují o dominantní postavení, proto to budou dělat psi s námi.
3. My, lidé, s našimi psy tvoříme smečku.
NO, A VŠECHNY TYHLE TŘI PILÍŘE JSOU ŠPATNĚ. VEZMĚME TO JEDEN PO DRUHÉM.
PRVNÍ PILÍŘ – PSI POCHÁZÍ Z VLKŮ, TAKŽE SE TAK CHOVAJÍ
Domestikace psa proběhla před minimálně 15 000 lety. To, co vlastně jako jediné dává smysl, je, že psi, s největší pravděpodobností, opravdu pocházejí z vlků. Tím to ale končí. Pak je od vlků oddělují tisíce a tisíce let šlechtění a vývoje. Je to stejné, jako bychom řekli, že my pocházíme z pračlověka, proto se k sobě navzájem musíme chovat jako pralidé. Psi zkrátka nejsou vlci. Psi jsou psi a vlci jsou vlci.
Tady je pár vybraných rozdílů:
• Domestikace psa proběhla před minimálně 15 000 lety. Takže psa a vlka odděluje takhle dlouhá doba šlechtění a neustálého uzpůsobování lidským potřebám.
• Pes má proti vlku až o 30 % menší hmotnost mozku.
• Pes má menší zuby.
• A v neposlední řadě Neotenie u psů - odborně řečeno ponechání infantilního (dětského) chování do dospělosti. Neodborně – prostě zachování štěněčího hravého chování po celý život.
Zkrátka a dobře vlka a psa dělí spousta let separátního vývoje. Takže snažit se psa pokládat za vlka a aplikovat nějaké podobné chování, jako domněle někde používají vlci mezi sebou, na svého domácího mazlíčka, nedává vůbec smysl.
B. Eaton píše ve své publikaci Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost?: “Během několika tisíců let se z vlka vyvinulo mnoho plemen psů tak, jak je v současnosti známe a milujeme. Zatímco my jsme vyšlechtili psy všech možných tvarů a velikostí, vlk jako takový se během této doby moc nezměnil. Velikost domestifikovaného psa se může pohybovat od 680 g vážící čivavy po 95 kg vážícího bernardýna. Vlk zůstal po celé ty tisíce let zhruba stejně velký a ani jeho barva srsti se nezměnila." A také dodává: “Vlčí chování vychází z vrozených dispozic (vrozené motivační chování) mnohem častěji než u psů. Vlci se např. musí naučit mnohem rychleji strachové reakci než psi, a to již ve věku 19 dní, ve srovnání se 49 dny věku u psa. Vlci se musí velmi rychle naučit lovit a zabíjet, mají-li přežít. Pes domácí se obecně vzato nepotřebuje naučit lovit a zabíjet."
TAKŽE JEDEN MOC DŮLEŽITÝ ZÁVĚR: PSI NEJSOU VLCI.

DRUHÝ PILÍŘ – VE VLČÍ SMEČCE NEUSTÁLE PROBÍHÁ BOJ O DOMINANTNÍ POSTAVENÍ
Druhý pilíř smečkové teorie je totiž přesně o téhle představě. Ve vlčí smečce neustále probíhá nějaký boj o dominanci a pozici alfa samce.
Tahle domněnka byla založená na pozorování vlků, kteří ale žili v zajetí. A to je dost zásadní rozdíl od situace, kdy se vlci pohybují v přírodě a kde jednotlivé smečky od sebe dělí desítky, někdy i stovky kilometrů.
V zajetí bylo totiž na jednom území několik nepříbuzných jedinců, kteří tak občas sváděli boje o důležité zdroje. Jako je třeba potrava nebo místo pro odpočinek. Ale ve volné přírodě se u vlků nic takového nevyskytuje. Ve volné přírodě totiž vlčí smečku nejčastěji tvoří rodina.
L. D. Mech, člověk, který třeba deset let každé léto trávil blízkým pozorováním smečky volně žijícího vlka arktického, cituje ve své knize biologa Adolfa Murieho, který také po dlouhodobém pozorování volně žijících vlků uvedl: “Mám-li shrnout, jak na mě působili vlci, když jsem je při mnoha příležitostech pozoroval, použil bych výraz ,vzájemná náklonnost.'" A tahle rodina má, ano, to je pravda, nějaký alfa pár. Ale ten alfa pár jsou prostě rodiče. A nejsou to jedinci, kteří by o tohle “dominantní” postavení neustále sváděli nějaké souboje s ostatními členy smečky. Naopak od nich nějaká agrese téměř nehrozí, oni se zkrátka chovají jako rodiče. Provádí zbytek své vlčí smečky životem a pomáhají jim přežít, to je jejich role. Takže třeba když je málo potravy, můžeme pozorovat i chování, kdy tenhle alfa pár přenechává potravu nejprve svým mláďatům. Prostě v rámci snahy o zachování genetické linie. Je potom můžeme považovat za vůdce smečky.
TAKŽE ZÁVĚR: VE VLČÍ SMEČCE SE NEVEDOU NEUSTÁLÉ BOJE O DOMINANCI

TŘETÍ PILÍŘ – S NAŠIMI PSY TVOŘÍME SMEČKU
Teorie smečky říká, že my s našimi psy také vytváříme smečku. A proto bychom měli být jejími vůdci.
Jak vás asi napadne, bude to zase trochu jinak. Smečka je totiž z etologického hlediska jednodruhová. To znamená, může to být vlk a vlk, pes a pes, ale nemůže to být člověk a pes. Psi velmi dobře chápou, že my psi nejsme a tím pádem nemá absolutně žádný smysl snažit se napodobovat tlamu vlčí mámy a kousat naše pejsky, když dělají něco špatně. Nehledě na to, že to se mimochodem taky u vlků ani u psů neděje. Jediné, co takovýmhle chováním docílíme, bude to, že se nás náš pes začne bát, v lepším případě nás bude jen považovat za hlupáky, se kterými se nemá moc smysl bavit.
B. Eaton k tomu říká: “Není pochyb o tom, že psi jsou sociální zvířata a pokud jsou ve správném věku dobře socializovaní, jsou schopni klidně žít v jedné skupině s mnoha různými živočišnými druhy. Je ale možné, aby byl pes součástí lidské “smečky"? Během kritického období socializace dochází v důsledku vzájemných interakcí se sourozenci a fenou ke vtištění psí identity do mozku štěněte. Jinak řečeno, bude vědět, že je pes, pozná jiného psa a bude se podle toho chovat. To rozhoduje o vývoji chování psa v budoucnosti. Přijímáme psy do naší lidské rodiny, ale vzhledem k interakcím a vtištění, ke kterým došlo během prvních pár týdnů života štěněte, není možné, aby pes s lidmi tvořil smečku. Nepřemýšlí jako my, nechová se jako my, nevoní jako my a ani nežije podle stejných hodnot."
Což znamená, že psi nás opravdu nepovažují za jednu velkou smečku.
Považují nás za jim nejbližšího živočicha na světě? Patrně ano, protože s nimi trávíme tolik času, dáváme jim jídlo, pití, přístřeší, teplo, lásku. Staráme se o jejich pohodu. Což je ale zase mimochodem další důvod, proč nemají žádnou potřebu s námi vést nějaké souboje. Nicméně ten nejdůležitější závěr zní:
JÁ A MŮJ PES NEJSME SMEČKA! PROTO NEMÁ SMYSL SE SNAŽIT NĚJAK NAPODOBOVAT CHOVÁNÍ VLKŮ, KTERÉ SE JEŠTĚ KE VŠEMU ANI U VLKŮ NEDĚJE.

A co pro nás pramení z těchto tří zjištění?
Maximálně to, že bychom se měli chovat jako ti nejlepší průvodci psa lidským světem. S láskou a respektem. A pokud potřebujeme, aby pro nás něco udělal, motivovat ho k tomu, aby to dělal dobrovolně.
Zdroj: psichologie.cz – výcvik psů a výchova hrou

Zpět