Azor 1/2022

Zpět

Z Poštěku

Už tomu bude rok, co jsme se rozhodli, že se navzdory omezením a izolacím budeme scházet a posílat si hlasové zprávy na různá témata, i když, jak název napovídá, jedno převažuje. Poštěk je skupina na platformě whatsap, kde se pejskaři, tedy majitelé vodicích psů, a jejich příznivci z Česka a Slovenska scházejí, radí a třeba sem tam i vypráví příhody, které se svými pejsky zažili.
Mám za to, že zkušenosti mají sloužit k poučení, v každém čísle se proto setkáte s jedním tématem, které jsme ze všech stran probrali. Pokud se k nám chcete přidat, napište na koncova@gmail.com.
A proč pro začátek nezačít veselými příhodami naší nitranské kamarádky Ivety a její tehdy první labradoří vodicí fenky Corri.
Corrinka byla moje 1. psí NEJpomocnice. Ťapaly, běhaly, dováděly, zkrátka šly jsme společnou cestou přesně 9 let – 9 nádherných let... Corka byla pěkná rošťanda. Každý den přibyla nějaká veselá příhoda... Tedy veselá dnes. Tehdy mi často do smíchu nebylo.
Např. jdeme jednou z práce domů (zásadně dodnes chodíme ty tři kilometry pěšky). Míjíme malé parkoviště u drogerie. Tam zrovna stojí auto. Když stojí, ať stojí. Kdyby jen nemělo otevřené dveře vedle řidiče. Corrina, veliká "cestovatelka", mě táhne rovnou k těm dveřím.
"Corri, neeee! My jdem pěšky!" Zlobím se na ni. Ale Corri je "osobnost"; proč by neprosadila svou? Hrne se k autu a hop, již se ukládá pod sedadlo vedle řidiče.
"Corri, fuj! To není naše fáro! Jdem domuuu!"
Potvora pes ani okem nemrk. Sedí si a čeká, že...
Studem jsem měnila barvy - od rudé až po fialovou.. Coře to zjevně ani náhodou nevadilo. Korunu všemu daly dvě děti, sedící vzadu.
"Tatiii, maminku necháme tady a odvezeme se s pejskem!"
Já myslela, že mě trefí šlak. Se psem ani hnout..
Až nakonec jsem si vzpoměla na kouzelnou formulku, která vždycky zabrala.
"Corro, domuuu, večeře!!"
Moje chlupatá mrška se konečne zvedla a ráčila vystoupit. Nevíte, lidi, jak jsme pelášili pryč. Styděla jsem se ještě týden. No dneska se milé příhodě směju...
Byla středa. V budově, kde jsem pracovala, se zrovna děly věci. Náš slavný špitál investoval do nového nábytku a u nás se stěhovalo o sto šest. Corrinka měla svou residenci u hlavního vchodu pod schodištěm... Kdo se líp nepodíval, ani nevěděl, že tam bydlí.
V poledne šla kolegyně na oběd a viděla, jak hoši stěhováci zatarasili klec novým nábytkem. Naštvaná jejich lhostejností, ve snaze rychle jim vysvětlit, co udělali, na ně řve: "Hoši, okamžitě ty skříně dejte jinam! Nevidíte, že tam je nevidící pes??” – (A to , prosím pěkně, Corrina viděla jako rys ???? )

Corrinka měla v kleci v práci samozřejmě misku s vodou. Ona jediná ze všech mých psů pila vodu, i když byla v klidu.
Jednou přišel ke mně na masáž pacient a ptá se: "A ten váš pejsek je až tak vycvičený, že čúrá do nočníku?"
Zjevně viděl Cořinu misku. Je pravda, že vypadala tak trochu jako nočník...

Zpět