Aktualita
Nenechte si ujít doporučení od r.apollo a zjistěte, co jsme četli v měsíci aprílu a čarodějnic? – 02.05.2019
Vážení čtenáři,
co jsme četli v měsíci aprílu a čarodějnic? Musím říct, že se tentokrát urodilo docela dost thrillerů. Krom deseti nejstahovanějších se dnes můžete těšit i na mimořádně rozsáhlé doporučení od čtenáře, to ale nebudu předbíhat.
Absolutním vítězem dubna je kniha Všichni žijem‘ v blázinci s podnázvem Současnost očima psychiatra. Kniha rozhovorů, které vedla novinářka Renata Červenková s psychiatrem a psychoterapeutem Radkinem Honzákem. Vtipné i vážné povídání, zkušenosti z jeho lékařské praxe, možná během čtení narazíte i na něco, co trápí Vás.
http://kdd.cz/file.php?id=40104
Druhé místo zaujala kniha pro zvídavé. Proč pláčeme při krájení cibule? Plus 57 dalších otázek, které nás napadnou u jídla. Kniha Andy Brunningové se zabývá vlastnostmi jídel a nápojů z hlediska organické chemie jejich složení. Dozvíte se například, proč slanina tak nádherně voní, proč jsou některé houby jedovaté nebo jak fungují energetické nápoje.
http://kdd.cz/file.php?id=40137
Bronz získal thriller Zlatá klec od Camilly Läckbergové (autorky mnoha detektivních románů). Tentokrát se děj odehrává ve Stockholmu. Jack a Faye byli šťastní, a co se stalo, když přestali být, se dozvíte v této knize. Motivem je pomsta, kam až tento příběh dovede?
http://kdd.cz/file.php?id=40211
Jako čtvrtou tu máme knihu Na dostřel. Autorem je Taylor Adams (možná jste četli jeho knihu Není úniku). V thrilleru Na dostřel se ocitáme na poušti. Jak si manželský pár, který jel za novým životem, poradí s nečekanou náročnou situací?
http://kdd.cz/file.php?id=40101
Pátý je Absolutní miláček. Nejde o románek. Jedná se o psychologický thriller od Gabriela Tallenta. Hlavní postavou je čtrnáctiletá dívka, která žije v nezvykle těžkých podmínkách – izolace, tyranský otec. Dramatický příběh není pro křehčí povahy.
http://kdd.cz/file.php?id=40087
Druhou polovinu nejstahovanějších knih zahajuje kniha Zdeňka Svěráka Strážce nádrže. Kniha formou dopisů, jejichž pisatelem je strážce nádrže a bývalý venkovský učitel. Pro fanoušky Zdeňka Svěráka rozhodně příjemná zpráva.
http://kdd.cz/file.php?id=40150
Sedmou nejstahovanější knihou dubna jsou Tiché roky od Aleny Mornštajnové (napsala i velmi chválenou knihu Hana). Dva příběhy, které se nakonec setkají. Příběh Bohdany žijící v napjatých podmínkách, se spoustou otázek, a osud Svatopluka, jehož život se nevyvinul tak, jak si přál.
http://kdd.cz/file.php?id=40210
Osmou příčku má romantický detektivní román Sametová kůže od české autorky Markéty Harasimové. Hlavní hrdinkou je Sára, příběh plný zvratů začíná rozvodem jejího manželství.
http://kdd.cz/file.php?id=40098
Devátou knihou je titul Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti (osoby popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945 – 1948), autor Ivo Pejčoch. Dozvíte se o mnoha osudech, životních příbězích, které skončily trestem smrti.
http://kdd.cz/file.php?id=40135
Desátou nejstahovanější knihou je Perfektní zdraví (Jednota mysli a těla), jejímž autorem je Deepak Chopra, příznivce alternativní medicíny. Dozvíte se informace o vhodném denním režimu, stravě, rovnováze – těla, podle ročních období a další.
http://kdd.cz/file.php?id=40134
Doufám, že jste si našli mezi nejstahovanějšími volbu, která bude pro Vás tou pravou. Rozloučím se, ale inspirace nekončí, předávám slovo čtenáři Zdeňku Rybákovi, přeji hezké počtení a příjemné dny,
za tým KDD, Petra
„Milé čtenářky, milí čtenáři,
dovolte, abych i já svým knižním doporučením přispěl do pomyslného mlýna, byť jím nebude ten na mumie, který se mezitím stal literárním pojmem, zřejmě i proto, že za něj Petr Stančík obdržel cenu Magnesia Litera za r. 2015. Ale o této knize psát nebudu, takže to berte třeba stejně jako upoutávky v kině na jiné filmy, než začne film, na který jste přišli. Jak za chvíli zjistíte, paralela s kinem není náhodná. Chystám se totiž psát o knize Skleněný pokoj od talentovaného britského autora Simona Mawera (1948). V anotaci se mimo jiné dočteme, že je to nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat, ve kterém se osudy lidí spojených s vilou napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácí, vila však neochvějně zůstává. Kniha je především vyprávěním silného příběhu o lásce, zoufalství, naději, nevěře a o lidech, s nimiž si krutě pohrály dějiny 20. století. A přestože se v románu tak nějak vše točí kolem vily, slouží tu jako překrásné plátno, které odráží nebo zesiluje pocity a prožitky jejích obyvatel. Mawer je podle mého mistrem líčení smyslových prožitků a zdaleka ne jen těch vizuálních. To vše prostřednictvím nesmírně bohatého jazyka, který jde často až na dřeň, ale zároveň umí být lehký a vtipný. Výbornou práci zde odvedl překladatel Lukáš Novák. A jelikož vím, že mezi zdejšími čtenáři a čtenářkami je v kurzu i "erotično" (no já se taky vždycky těším), vězte, že Simon Mawer je dle mého skromného názoru i v této oblasti mistrem pera.
I ostatní Mawerovy knihy (v KDD celkem 8 záznamů) stojí za přečtení. Kdo to se mnou ještě chvíli vydrží, tomu za odměnu nabídnu pár jazykových zajímavostí o knize a za trest ho pozvu do kina, neboť v případě filmové podoby Skleněného pokoje to skutečně za trest bylo.
Jazykové zajímavosti
Jak je snad z popisu zřejmé, odehrává se velká část románu v tehdejším Československu. Ač Brit, má Simon Mawer reálie i mentalitu země svých postav dokonale zmáknuté. Je autorem, který důkladně ověřuje a prověřuje, takže v knize nenarazíme na žádné neznalosti nebo rušivé prvky, které by vyplývaly z odlišné Mawerovy kultury. Přestože vila Tugendhat stojí v Brně, Mawer se v angličtině rozhodl říkat Brnu Mesto. Zřejmě mu přišlo, že pro anglickojazyčné čtenáře to bude exotičtější a tajemnější. Překladatel Lukáš Novák se však rozhodl v českém vydání nahradit Mesto Brnem a myslím, že je to rozhodnutí správné. Pro českého čtenáře není nutné umísťovat "Špilas" do Mesta, když přece každý ví, kde stojí (alespoň si to myslí Brňáci).
V anglickém originále najde čtenář v úvodu Mawerův rychlokurz české výslovnosti, aby alespoň tušil, jak se ty české jazykolamy vyslovují. Jako jeden z příkladů, jak vyslovovat české e s háčkem si Mawer vybral slovo devka (whore) a vysvětluje, že se to čte jako 'd'yevka'. Potěš pánbů, až se bude chtít anglickojazyčný čtenář Skleněného pokoje u nás blýsknout znalostí češtiny. Ačkoliv, možná, že leckterému britskému hošíkovi, který se k nám jede loučit se svobodou, než své budoucí lady řekne "YES" se zrovna tohle slovíčko sejde.
Kdo by měl touhu si knížku přečíst v originále, nechť mi napíše na r.apollo@gmail.com a možná s tou touhou rychle něco uděláme.
Do kina běžte radši na něco jiného
Pokud máte pocit, že jste slovní spojení Skleněný pokoj nedávno někde zaslechli, je ten dojem zřejmě správný. V březnu měl totiž v kinech premiéru stejnojmenný film, o kterém jeho režisér Julius Ševčík tvrdí, že vznikl na motivy Mawerovy knihy.
Vím, že vyrazit na film podle knihy, kterou řadíte mezi svých top deset je vždycky risk, který málokdy vyjde. Postavy mají jiné hlasy, na příslušných místech říkají jiné věci a kdybyste film točili vy, určitě byste zvolili v podkresu úplně jinou hudbu. Jojo, rozumíme si. Připraven odpustit kdeco jsem tedy vyrazil do kina na film na motivy své oblíbené knihy. Zklamání se dostavilo takřka okamžitě a vydrželo mi prakticky celý film. Zatímco Mawer se v knize snaží čtenáře zatáhnout do myšlenkového světa a psychologie postav, Šefčík ve filmu nic nevysvětluje. Sází jednu scénu za druhou jako razítka do pasu. Posloupnost děje svévolně mění, aniž by to dávalo smysl, klíčová místa vypouští a konec nastavuje něčím, co vzal bůhví kde. Zato si ale nenechá ujít jedinou příležitost, kde může nafouknout milostné scény do nesmyslných rozměrů a to i tam, kde Mawer v knize jen naznačuje. Jasné, "sex sells", ale obávám se, že film tímhle nejspíš neprodá. Rozhodně ne těm, kdo četli knihu. Diváky láká na Karla Rodena, ten je ale na plátně jen na začátku a rozhodně tam nepředvádí nic světoborného. I když dvě hlavní ženské role hrají zahraniční herečky, film je v kinech i ve verzi s českým dabingem. Našince může potěšit, že uslyší příjemné hlasy, např.: Aňu Geislerovou, která mluví Liesel a Kateřinu Winterovou, která mluví Hanu. Mužské postavy promluví hlasy Martina Stránského a Davida Matáska. Stránský namluvil Viktora Landauera, jehož hraje Claes Bang, Matásek německého konstruktéra Stahla, který významným způsobem zasáhne do života Hany. Nutno dodat, že v knize tento Němec dělá něco úplně jiného. Karel Roden svou roli architekta Von Abta mluví jak česky, tak anglicky, to podle verze. Na ČSFD má film hodnocení 53 % a pochvalných komentářů se moc nenajde.
Abych neskončil ale úplně negativně, mému doprovodu, který nečetl knihu, se film docela líbil - prý příjemný průměr. Nato, že román je podle mě strhující, celkem slabé hodnocení. Za mě totálně propálený námět. Takže mezi pěti Julii, na které si momentálně vzpomenu (Caesar, Meinl, Fučík, Satinský a Ševčík), jsou u mě Ševčík a Fučík na konci řady.“
Knihu Skleněný pokoj, o které byla řeč, si můžete stáhnout zde:
http://kdd.cz/file.php?id=17556
Zpět
co jsme četli v měsíci aprílu a čarodějnic? Musím říct, že se tentokrát urodilo docela dost thrillerů. Krom deseti nejstahovanějších se dnes můžete těšit i na mimořádně rozsáhlé doporučení od čtenáře, to ale nebudu předbíhat.
Absolutním vítězem dubna je kniha Všichni žijem‘ v blázinci s podnázvem Současnost očima psychiatra. Kniha rozhovorů, které vedla novinářka Renata Červenková s psychiatrem a psychoterapeutem Radkinem Honzákem. Vtipné i vážné povídání, zkušenosti z jeho lékařské praxe, možná během čtení narazíte i na něco, co trápí Vás.
http://kdd.cz/file.php?id=40104
Druhé místo zaujala kniha pro zvídavé. Proč pláčeme při krájení cibule? Plus 57 dalších otázek, které nás napadnou u jídla. Kniha Andy Brunningové se zabývá vlastnostmi jídel a nápojů z hlediska organické chemie jejich složení. Dozvíte se například, proč slanina tak nádherně voní, proč jsou některé houby jedovaté nebo jak fungují energetické nápoje.
http://kdd.cz/file.php?id=40137
Bronz získal thriller Zlatá klec od Camilly Läckbergové (autorky mnoha detektivních románů). Tentokrát se děj odehrává ve Stockholmu. Jack a Faye byli šťastní, a co se stalo, když přestali být, se dozvíte v této knize. Motivem je pomsta, kam až tento příběh dovede?
http://kdd.cz/file.php?id=40211
Jako čtvrtou tu máme knihu Na dostřel. Autorem je Taylor Adams (možná jste četli jeho knihu Není úniku). V thrilleru Na dostřel se ocitáme na poušti. Jak si manželský pár, který jel za novým životem, poradí s nečekanou náročnou situací?
http://kdd.cz/file.php?id=40101
Pátý je Absolutní miláček. Nejde o románek. Jedná se o psychologický thriller od Gabriela Tallenta. Hlavní postavou je čtrnáctiletá dívka, která žije v nezvykle těžkých podmínkách – izolace, tyranský otec. Dramatický příběh není pro křehčí povahy.
http://kdd.cz/file.php?id=40087
Druhou polovinu nejstahovanějších knih zahajuje kniha Zdeňka Svěráka Strážce nádrže. Kniha formou dopisů, jejichž pisatelem je strážce nádrže a bývalý venkovský učitel. Pro fanoušky Zdeňka Svěráka rozhodně příjemná zpráva.
http://kdd.cz/file.php?id=40150
Sedmou nejstahovanější knihou dubna jsou Tiché roky od Aleny Mornštajnové (napsala i velmi chválenou knihu Hana). Dva příběhy, které se nakonec setkají. Příběh Bohdany žijící v napjatých podmínkách, se spoustou otázek, a osud Svatopluka, jehož život se nevyvinul tak, jak si přál.
http://kdd.cz/file.php?id=40210
Osmou příčku má romantický detektivní román Sametová kůže od české autorky Markéty Harasimové. Hlavní hrdinkou je Sára, příběh plný zvratů začíná rozvodem jejího manželství.
http://kdd.cz/file.php?id=40098
Devátou knihou je titul Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti (osoby popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945 – 1948), autor Ivo Pejčoch. Dozvíte se o mnoha osudech, životních příbězích, které skončily trestem smrti.
http://kdd.cz/file.php?id=40135
Desátou nejstahovanější knihou je Perfektní zdraví (Jednota mysli a těla), jejímž autorem je Deepak Chopra, příznivce alternativní medicíny. Dozvíte se informace o vhodném denním režimu, stravě, rovnováze – těla, podle ročních období a další.
http://kdd.cz/file.php?id=40134
Doufám, že jste si našli mezi nejstahovanějšími volbu, která bude pro Vás tou pravou. Rozloučím se, ale inspirace nekončí, předávám slovo čtenáři Zdeňku Rybákovi, přeji hezké počtení a příjemné dny,
za tým KDD, Petra
„Milé čtenářky, milí čtenáři,
dovolte, abych i já svým knižním doporučením přispěl do pomyslného mlýna, byť jím nebude ten na mumie, který se mezitím stal literárním pojmem, zřejmě i proto, že za něj Petr Stančík obdržel cenu Magnesia Litera za r. 2015. Ale o této knize psát nebudu, takže to berte třeba stejně jako upoutávky v kině na jiné filmy, než začne film, na který jste přišli. Jak za chvíli zjistíte, paralela s kinem není náhodná. Chystám se totiž psát o knize Skleněný pokoj od talentovaného britského autora Simona Mawera (1948). V anotaci se mimo jiné dočteme, že je to nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat, ve kterém se osudy lidí spojených s vilou napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácí, vila však neochvějně zůstává. Kniha je především vyprávěním silného příběhu o lásce, zoufalství, naději, nevěře a o lidech, s nimiž si krutě pohrály dějiny 20. století. A přestože se v románu tak nějak vše točí kolem vily, slouží tu jako překrásné plátno, které odráží nebo zesiluje pocity a prožitky jejích obyvatel. Mawer je podle mého mistrem líčení smyslových prožitků a zdaleka ne jen těch vizuálních. To vše prostřednictvím nesmírně bohatého jazyka, který jde často až na dřeň, ale zároveň umí být lehký a vtipný. Výbornou práci zde odvedl překladatel Lukáš Novák. A jelikož vím, že mezi zdejšími čtenáři a čtenářkami je v kurzu i "erotično" (no já se taky vždycky těším), vězte, že Simon Mawer je dle mého skromného názoru i v této oblasti mistrem pera.
I ostatní Mawerovy knihy (v KDD celkem 8 záznamů) stojí za přečtení. Kdo to se mnou ještě chvíli vydrží, tomu za odměnu nabídnu pár jazykových zajímavostí o knize a za trest ho pozvu do kina, neboť v případě filmové podoby Skleněného pokoje to skutečně za trest bylo.
Jazykové zajímavosti
Jak je snad z popisu zřejmé, odehrává se velká část románu v tehdejším Československu. Ač Brit, má Simon Mawer reálie i mentalitu země svých postav dokonale zmáknuté. Je autorem, který důkladně ověřuje a prověřuje, takže v knize nenarazíme na žádné neznalosti nebo rušivé prvky, které by vyplývaly z odlišné Mawerovy kultury. Přestože vila Tugendhat stojí v Brně, Mawer se v angličtině rozhodl říkat Brnu Mesto. Zřejmě mu přišlo, že pro anglickojazyčné čtenáře to bude exotičtější a tajemnější. Překladatel Lukáš Novák se však rozhodl v českém vydání nahradit Mesto Brnem a myslím, že je to rozhodnutí správné. Pro českého čtenáře není nutné umísťovat "Špilas" do Mesta, když přece každý ví, kde stojí (alespoň si to myslí Brňáci).
V anglickém originále najde čtenář v úvodu Mawerův rychlokurz české výslovnosti, aby alespoň tušil, jak se ty české jazykolamy vyslovují. Jako jeden z příkladů, jak vyslovovat české e s háčkem si Mawer vybral slovo devka (whore) a vysvětluje, že se to čte jako 'd'yevka'. Potěš pánbů, až se bude chtít anglickojazyčný čtenář Skleněného pokoje u nás blýsknout znalostí češtiny. Ačkoliv, možná, že leckterému britskému hošíkovi, který se k nám jede loučit se svobodou, než své budoucí lady řekne "YES" se zrovna tohle slovíčko sejde.
Kdo by měl touhu si knížku přečíst v originále, nechť mi napíše na r.apollo@gmail.com a možná s tou touhou rychle něco uděláme.
Do kina běžte radši na něco jiného
Pokud máte pocit, že jste slovní spojení Skleněný pokoj nedávno někde zaslechli, je ten dojem zřejmě správný. V březnu měl totiž v kinech premiéru stejnojmenný film, o kterém jeho režisér Julius Ševčík tvrdí, že vznikl na motivy Mawerovy knihy.
Vím, že vyrazit na film podle knihy, kterou řadíte mezi svých top deset je vždycky risk, který málokdy vyjde. Postavy mají jiné hlasy, na příslušných místech říkají jiné věci a kdybyste film točili vy, určitě byste zvolili v podkresu úplně jinou hudbu. Jojo, rozumíme si. Připraven odpustit kdeco jsem tedy vyrazil do kina na film na motivy své oblíbené knihy. Zklamání se dostavilo takřka okamžitě a vydrželo mi prakticky celý film. Zatímco Mawer se v knize snaží čtenáře zatáhnout do myšlenkového světa a psychologie postav, Šefčík ve filmu nic nevysvětluje. Sází jednu scénu za druhou jako razítka do pasu. Posloupnost děje svévolně mění, aniž by to dávalo smysl, klíčová místa vypouští a konec nastavuje něčím, co vzal bůhví kde. Zato si ale nenechá ujít jedinou příležitost, kde může nafouknout milostné scény do nesmyslných rozměrů a to i tam, kde Mawer v knize jen naznačuje. Jasné, "sex sells", ale obávám se, že film tímhle nejspíš neprodá. Rozhodně ne těm, kdo četli knihu. Diváky láká na Karla Rodena, ten je ale na plátně jen na začátku a rozhodně tam nepředvádí nic světoborného. I když dvě hlavní ženské role hrají zahraniční herečky, film je v kinech i ve verzi s českým dabingem. Našince může potěšit, že uslyší příjemné hlasy, např.: Aňu Geislerovou, která mluví Liesel a Kateřinu Winterovou, která mluví Hanu. Mužské postavy promluví hlasy Martina Stránského a Davida Matáska. Stránský namluvil Viktora Landauera, jehož hraje Claes Bang, Matásek německého konstruktéra Stahla, který významným způsobem zasáhne do života Hany. Nutno dodat, že v knize tento Němec dělá něco úplně jiného. Karel Roden svou roli architekta Von Abta mluví jak česky, tak anglicky, to podle verze. Na ČSFD má film hodnocení 53 % a pochvalných komentářů se moc nenajde.
Abych neskončil ale úplně negativně, mému doprovodu, který nečetl knihu, se film docela líbil - prý příjemný průměr. Nato, že román je podle mě strhující, celkem slabé hodnocení. Za mě totálně propálený námět. Takže mezi pěti Julii, na které si momentálně vzpomenu (Caesar, Meinl, Fučík, Satinský a Ševčík), jsou u mě Ševčík a Fučík na konci řady.“
Knihu Skleněný pokoj, o které byla řeč, si můžete stáhnout zde:
http://kdd.cz/file.php?id=17556
