Zobrazení textu: Spory, reklamace, stížnosti - máme etické chování trhu?

Podnikatelská etika a spotřebitelé

Hospodářská a podnikatelská etika tvoří dnes samostatnou odbornou disciplínu vyučovanou na řadě vysokých škol. Dnes prakticky každý absolvent ekonomických, manažerských i veřejnosprávních oborů má za sebou minimálně jeden semestr hospodářské či podnikatelské etiky. Existuje ale etické chování mezi podnikatelskými subjekty a můžeme my-spotřebitelé být spokojeni se vzájemnými vztahy mezi poskytovateli služeb a námi? Co to vlastně je podnikatelská etika, jaká jsou naše očekávání s ohledem na „etické chování“?
Podnikatelská etika je „souborem různých herních strategií, jež mohou jednotliví hráči v rámci uznávaných pravidel uplatňovat“. Jejich formulování je koncepční záležitost, která se obvykle týká velkých společenských celků – států, mezinárodních úrovní, či dnes celého globálního hospodářského prostoru. Etika podnikání dává příležitost rozmanitým menším frakcím hospodářského prostoru, jednotlivým živnostem, firmám a také úzce specializovaným odborníkům, aby si v něm vytvářeli detailní, konkrétní pravidla pro jednotlivé herní tahy na oné šachovnici, v níž se celkem logicky a nesentimentálně – avšak férově, tedy eticky - hraje o zisk.
K hlavním hodnotám, jež mají být do takových pravidel formulovány, patří především férovost, tedy smysl pro respektování oněch dohodnutých pravidel, dále spravedlnost, rovnost, solidarita, důvěra, úsilí o společné dobro, tolerance, ale také individuální či skupinová identita apod.
Někteří lidé si ovšem myslí, že (zejména současné) podnikání je prosté etiky. Že v něm jde o materiální statky související s živobytím, tedy o činnosti zcela přirozené, to znamená přírodní; a v přírodě panují zákony džungle, kde není prostor pro jakési mravní kategorie. Podnikání je u laické veřejnosti chápáno jako prostředek k rychlému zbohatnutí, ve kterém kromě arogance a neskromnosti v chování a jednání, přehlížení zákazníků a spotřebitelů, vám k úspěchu také postačí jen minimální vzdělání. Bohužel i média tento názor nezřídka interpretují a šíří. Poukazuje se na příklad římského císaře Vespasiana, který už nevěděl, jak by získal další peníze na provoz svého nákladného dvora. Co by ještě zdanil? Už zavedl daň z polí, domů, pak dokonce z krbů a ohnišť… Co takhle daň z veřejných záchodků? Jeho syn Titus se nad takovou nečistou daní ušklíbl. Ale císař mu přistrčil peníz k nosu a pravil: Pecunia non olet – peníze „nesmrdí“.
Věříme ale, že mnozí účastníci trhu si uvědomují, či alespoň začínají uvědomovat, že i zapojení etických způsobů jim bude přinášet nesporné výhody, neboť si dokáží vyhodnotit ztráty na nákladech ze sporů, či ze ztráty pověsti. Vezměme příklad reklamy. Po roce 1989 k nám vpadla reklama ve své „západní“ podobě. Naše společnost, tedy ani podnikatelé, na ni nebyli připraveni, neboť reklamní prostředky v předcházejících čtyřiceti letech byly používány výhradně pro potřeby ideologické a mocenské politické propagandy. Po několika letech zkušeností s dravou komerční reklamou se však i u nás začala objevovat citlivost na nelegálnost a neetičnost některých reklamních praktik. Mnohé firmy (nejen naše, ale i ty ze západní ciziny!), používaly reklamní postupy v těchto západních zemích už netolerované, a proto se začaly budovat různé obranné mechanismy. Reklama je dnes nejen regulována zákonným rámcem, ale poskytovatelé reklamních služeb i zadavatelé reklamy se dobrovolně zavazují k samoregulaci pomocí etických pravidel a kodexů. Naše sdružení vnímá i v dnešní situaci řadu problémů ve vztahu k reklamě – vidíme nejen neetické chování, ale máme podezření a upozorňujeme i na nedodržování zákonů. Nicméně oceňujeme, že prostředí je výrazně transparentnější a „lepší“; (když ovšem odmyslíme, že autoři reklam předpokládají, že běžný spotřebitel je beznadějný hlupec; to je ale už jiné téma).
Evropské etické kodexy mají svoje kořeny v zásadách pravidel křesťanského soužití. Křesťanská tradice je ovšem u nás velmi, velmi narušena, a to nejenom čtyřiceti lety totality, která v oblasti destrukce víry působila na velmi „úrodné půdě“. Co nemáme v krvi, musíme mít napsáno. Proto volají účastníci trhu po přesně formulovaných pravidlech, které vztahy a chování (mezi podnikateli samými, mezi podnikateli a spotřebiteli atd.) jasně vydefinují. Tam kde chybí právní normy, formulují různé zainteresované strany etické kodexy.

Zpět